Pokud máte starší dítko a dozvíte se, že čekáte druhé miminko, pak nečekejte s oznamováním této skutečnosti staršímu dítku. Nejhorší co se může stát je to, že se o novém přírůstku do rodiny dítko dozví až jako poslední. Dítko s sebou můžete vzít na ultrazvuk k lékaři, aby jej vidělo a přišlo mu tak reálnější. Před narozením miminka zapojujte dítě v přípravách. Ať vám pomáhá při přípravě pokoje, nechte dítko vybrat třeba povlečení do postýlky nebo hračku pro miminko. Rozhodně nenechávejte dítě bokem, ale zapojujte ho do příprav tak, aby se necítilo odstrčené už před příchodem dítěte.
Dítě také připravte na to, že budete v porodnici a pár dnů nebudete doma. Vysvětlete mu, že miminko musí zůstat na kontrolu v nemocnici a že se společně vrátíte za pár dnů. Mezi tím vás může dítko navštívit s prarodiči nebo s tatínkem. Nechte dítě, aby se s miminkem v porodnici seznámilo. Neokřikujte ho, když chce miminko pohladit, nebo s pomocí dospělého pochovat, i během návštěvy se věnujte i staršímu dítku, ať vám poví, jak se daří doma a co je nového třeba ve školce.
Před odjezdem domů si nachystejte pro staršího sourozence třeba panenku a předejte mu ji doma jako hračku od sourozence. Pokud je to panenka, může se dítě starat o panenku stejně jako vy o miminko. Dobré je také zapojit dítko v péči o dítě. Může třeba chvilku houpat v kočárku, s miminkem si spolu s vámi hrát na dece, ukazovat mu hračky… V každou volnou chvíli se věnujte staršímu dítěti, povídejte si, hrajte si hry, choďte ven stejně jako před narozením miminka, akorát teď už vás bude trochu více.
Pokud dítě nechce chodit přechodně do školky, prostě chce být s vámi doma, určitě ho nenuťte. Nebudete se muset bát, že přinese ze školky nějakou nemoc a navíc si nebudete zadělávat na problém, kdy si vás dítě neužije. To samo platí při hlídání u prarodičů, pokud nechce být od vás pryč, pak na tom netrvejte.
Rubrika: Děti
Stoupají nároky na děti ve škole?
Mnohokrát jsme slyšeli, že děti to mají dnes těžké. Někdo si myslí, že děti prostě zlenivěly, a proto mají ve škole často potíže. Situace ale není tak jednoduchá, jak by se mohlo z tohoto pohledu zdát. Nestačí říct, že děti pořád jen sedí u počítačových her, je potřeba se na jejich dětský svět podívat z celkového pohledu.
Povinnosti a zodpovědnost
Je jasné, že od chvíle, kdy dítě začne chodit do školy, musí začít plnit své povinnosti. Je dobré na děti klást určité požadavky, vždyť se tak připravují na svůj produktivní život. Učíme je samostatnosti, zodpovědnosti sám za sebe. Žijeme ve společnosti, která je založena na výkonu. Je tedy možné, že rodiče, kteří jsou sami vystaveni stresu, mohou tento tlak, třeba i nevědomě, přenášet na své děti. Přílišný tlak na dítě však rozhodně prospěšný není.
Ambiciózní rodiče
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě ve společnosti obstálo, bylo chytré a úspěšné. Ovšem především bychom se měli zasadit o to, aby bylo šťastné. Když po něm budeme chtít to, na co ještě není zralé, může to vést k tomu, že se dítě začne cítit nedostatečně. Každé dítě je jiné, každé má své tempo vývoje i chápání různých věcí. Rodiče své děti znají, proto by měli citlivě přistupovat i k otázce učení. Pokud školákovi něco nejde dnes, neznamená to, že to nezvládne nikdy. Dětem se musí dát čas, nechat je více v klidu a počkat, o co začnou jevit zájem. Tak se projeví, na co mají talent a jakým směrem se pak mohou vydat i ve svém vzdělávání.
Učit se z vlastních chyb
Možná bude stačit se o školáky citlivě zajímat a nechtít od nich jen samé úspěchy. Zkrátka nelámat věci přes koleno. Přílišnými nároky se toho totiž více pokazí, než vyřeší. Nevadí, když dětem něco nepůjde, nebo se nepovede, vadit by mělo, když se na to dítě vykašle. Pokud se stane chyba, dítě třeba zapomene napsat úkol, bude si za to samo nést zodpovědnost. A to je potřeba je naučit pro život.
Pochyby o rodičovství mají všichni
S příchodem našeho prvního děťátka se nám život obvykle převrátí úplně naruby. Ačkoli jsme měli poměrně jasné představy o tom, co a jak budeme dělat, najednou nastává situace, že se nám naše představy hroutí jako domeček z karet. Dobrým příkladem je noční vstávání k dítěti. Předem víme, že se k němu bude několikrát za noc vstávat a jsme na to připravení, ale až teprve situace nastane a my k dítěti musíme každé dvě hodiny vstávat, teprve až tehdy zjistíme, jak neskutečně náročné to doopravdy je. Hlavně když se tato situace opakuje noc co noc a nám pomalu ale jistě ubývají síly a poznáváme, co je skutečná únava.
Je to situace, kterou si bezdětný člověk nikdy nedokáže představit, dokud ji sám na vlastní kůži nezažije. Ačkoli mohou často argumentovat tím, že proflámují celou noc a pak fungují, neuvědomují si, že další noci to mohou dospat, s miminkem nedospíte nikdy nic. Ale to nejtěžší přichází až tehdy, kdy se dítě začne projevovat jako osobnost a prosazovat svoji vlastní vůli a je třeba začít s opravdovou a cílenou výchovou. Neustálé pochybnosti , co dítěti ještě dovolit a co už je přes čáru, použít fyzické tresty nebo je nepoužít, nechat dítě, aby si co nejvíc věcí vyzkoušelo samo, nebo jej odtáhnout – ochránit, to jsou jen zlomky rozhodnutí, které každý rodič každý den musí dělat.
Obzvlášť, pokud kolem sebe máte hromadu lidí, kteří vám neustále podsouvají rady, jak s dítětem máte zacházet, většinou jsou to vaši nebo partnerovi rodiče. Ti silnější z nás je dokáží odkázat do patřičných mezí, ti slabší dělají, že rady neslyší a ti nejslabší se jimi snaží řídit, alespoň pokud jsou v jejich přítomnosti. Prostě s příchodem dítěte se váš život otočí o 360 stupňů a můžete se na změny dopředu připravovat, jak chcete, ale nakonec vás stejně dítě zaskočí naprosto nepřipravené, hlavně to první, u třetího miminka si už žádné změny ani nevšimnete.